RNDr. Jan Hauk, CSc.,
geolog, Vlastivědné muzeum Jesenicka
Nejstarší doklady lidského osídlení Jesenicka pocházejí již z pravěku. Tehdy sem z území dnešního Polska zasahovaly různé pravěké kultury. Doložena je existence osídlení v mezolitu, neolitu a době bronzové; po přelomu letopočtu zde sídlili Germáni (doložení nejlépe ve Vidnavě). Od středověku osídlení Jesenicka podstatně zesilovalo, zejména díky kolonizačnímu úsilí vratislavských biskupů. Nejvýznamnějšími památkami z té doby jsou vedle kostelů (zejména Javorník) především zříceniny hradů (Kaltenštejn v Černé Vodě, Edelštejn ve Zlatých Horách, Koberštejn na Rejvízu a další). Ve středověku také nabývá rozmachu těžba drahých kovů, jejichž nalezišti je Jesenicko proslulé.
Mgr. Josef Kovář,
archeolog, Vlastivědné muzeum Jesenicka
Zeměpisná poloha Jesenicka, ležícího na severním okraji horského pásma Sudet, po dlouhou dobu předurčovala řídký stupeň osídlení tohoto regionu. Vzdáleno od center nově vznikajícího českého a polského státu, bylo Jesenicko po dlouhou dobu stranou zájmu tehdejších panovníků. Teprve s nástupem vrcholného středověku v průběhu 13. století se i zde naplno rozběhl kolonizační proces pod patronací vratislavských biskupů. Příliv osadníků zcela změnil ráz krajiny. Svahy kopců byly zbaveny lesů a v údolích se rozložily vesnice. Vzrůstající počet obyvatelstva podnítil rozvoj obchodu a řemesel v nově zakládaných městech, která se záhy stala hospodářskými a správními středisky kraje. Nálezy drahých kovů vedly k rozvoji prospektorské činnosti a ne náhodou bylo vratislavské biskupství ve 14. století nazýváno „zlatým“. Po válečném intermezzu husitských válek, kdy oddíly kališníků pronikly při odvetných vpádech do Slezska i na Jesenicko, docházelo v 16. století ke znovuobnovení těžby zlata. Tečku za hospodářským rozkvětem kraje učinila až třicetiletá válka, jejíž tragické následky ještě dovršily strašlivé čarodějnické procesy. Další těžkou ránu pro Jesenicko znamenala ztráta Slezska za vlády Marie Terezie. V důsledku vratislavského míru z roku 1742 bylo Jesenicko odděleno od svého přirozeného hospodářského zázemí na severu, jež bylo spolu s větší částí Slezska připojeno k Prusku.
Nový rozkvět přišel v 19. století v souvislosti s rozvojem průmyslového podnikání. Damašek z jesenické textilní továrny firmy Regenhart & Raymann byl dodáván až na vídeňský císařský dvůr a výrobky zdejšího kamenoprůmyslu pronikly daleko za hranice habsburské monarchie. Nesmrtelným se v této době stal i Vincenz Priessnitz, který svou vodoléčebnou metodou položil základ věhlasu jesenických lázní. Po porážce a rozpadu Rakouska-Uherska v 1. světové válce se Jesenicko, stejně jako ostatní části tzv. rakouského Slezska, stalo součástí Československa. Mnichovskou dohodou bylo v roce 1938 podstoupeno Německu a po skončení 2. světové války se opět stalo součástí ČSR. Odsun německých obyvatel znamenal zásadní změnu národnostního složení obyvatelstva na Jesenicku. Region v následujících desetiletích jen obtížně hledal cestu ke své bývalé prosperitě a na prahu 21. století má po vstupu ČR do Schengenského prostoru šanci se znovu stát významnou turistickou a lázeňskou oblastí.
Pavel Macháček,
historik, Vlastivědné muzeum Jesenicka
| < Předchozí | Další > |
|---|